Cystinurie u irských teriérů a její výzkum

V poslední době se v ČR zvýšil výskyt mladých psů s obtížemi močového ústrojí. U irských teriéru bývá častou příčinou cystinurie, která je však v současnosti pro chovatele i majitele předem geneticky nedetekovatelná.   

Cystinurie je onemocnění s pozdním nástupem cca mezi 2 a 3 rokem života. Jedná se o metabolické onemocnění, které ve své podstatě narušuje zpětnou resorpci aminokyseliny cystinu v ledvinách, a tak se cystin vylučuje močí. Zvýšená hladina cystinu v moči společně s dalšími faktory jako je např. vysokoproteinová dieta nebo kyselé pH moči může vést k formování cystinových urolitů (močových kamenů). U fen urolity nepředstavují tak velké riziko, jelikož je jejich močová trubice krátká a poměrně rovná. U psů je však močovod delší a může dojít k její obstrukci například ve flexura sigmoidea. Klinickými příznaky mohou být bolestivost při močení, krev v moči nebo tmavě zabarvená moč, častější močení, při obstrukci obtížné močení až úplná nemožnost močení a následné selhání ledvin.

Cystinurie se vyskytuje v několika typech, u irského teriéra se vyskytuje typ androgen dependentní (nazýván typ III s neznámým kauzálním genem). To znamená, že výskyt cystinurie je potencován hladinou testosteronu a vyskytuje se převážně u samců. Na tento typ, bohužel, zatím stále neexistuje genetický test.

Momentálně lze provést test COLA, který sleduje hladiny 4 aminokyselin a to – cystin, ornitin, lysin a arginin. Tímto testem lze však prokázat pouze psy touto nemocí postižené a navíc lze výsledky COLA testu dietně ovlivnit. Tím pádem nelze na tento test spoléhat jako na validní.

Proto je velmi důležité podpořit výzkum momentálně probíhající na univerzitě v Bernu, jehož cílem je vytvoření genetického testu, který bude moci odhalit jak nemocné psy, tak přenašeče a pomoci tím i chovatelům při chovu zdravých jedinců.

Jaká rizika cystinurie plynou pro chovatele a čeho by si měli být budoucí majitelé být vědomi?

Po spojení zdravého zvířete a přenašeče je polovina zvířat zdravých a druhá polovina dál nemoc skrytě přenáší, po spojení dvou přenašečů bude s velkou pravděpodobností  pouze jedno zvíře ze čtyř v pořádku, dvě dál budou nemoc přenášet a jedno bude nemocné.

Je-li tedy fena přenašečka cystinurie (recesivní homozygot, navenek zdravá bez obtíží) nakryta zdravým psem, 100 % potomků bude nemoc dál přenášet.

Je-li nakryta přenašečem, bude 50% zvířat nemoc přenášet a 50% bude nemocných, přičemž problémy se projeví jen u samců.

Vzhledem k relativně pozdním projevům se může dostat do chovu i mladý nemocný pes, u něhož se nemoc ještě neprojevila. Rychlost, s jakou se recesivní alela rozšíří v populaci sice není stejná jako rychlost světla, přesto je víc než nebezpečně vysoká.

Chov pak závisí na důvěře mezi chovateli navzájem při volbě krycích psů a fen a na odpovědnosti nekrýt opakovaně psem přenašešem nebo dokonce již cystinurií onemocněným. Vyvstávají pak otázky, jak chovat. Chovat na feně přenašečce, u níž lze zjistit, že je přenašečkou až zpětně při prvním vrhu, kde se objeví výskyt cystinurie nebo ji z chovu vyřadit? Přičemž nelze říci, že v chovu, kde se cystinurie doposud nevyskytla, nejsou přítomny feny přenašečky.

Ke zvážení je diskuze krýt mladým psem až po dosažení věku 2-3 let, kdy se cystinurie zpravidla projeví, atd. Bez genetických testů se však zřejmě dále nepohneme. Chov bude záviset na odpovědnosti, důvěře a trochu hvězdářství.